HOME > NEMOCI > ALERGIE > Vyšetření a léčba alergie
Vyšetření a léčba alergie
1. Vyšetření
Velmi důležitá je podrobná anamnéza. Přítomnost alergie u rodičů nebo člena v rodině zvyšuje pravděpodobnost výskytu alergického onemocnění. V osobní anamnéze je nutné pátrat po závažnějších nemocech, reakcích na léky, přítomnosti implantátů (např. stomatologických), projevech alergických chorob v dětství. Důležitá je pracovní anamnéza. Při pátrání po alergenu se zaměřujeme na popis příznaků a okolností, za kterých alergické projevy vznikají, zvyky, způsob života, školní, pracovní prostředí, volný čas, životní prostředí – byt, dům, nejbližší okolí bydliště.
Kožní testy
Doplňují podezření na alergii. Provádějí se na alergologickém pracovišti. Nejvíce je v povědomí tzv. “prick-test” (skarifikační / škrábací). Na kůži se kápne alergen a jemným hrotem o délce 1 mm se provede na kapce vpich. Reakce se odečítá za 15 minut. Měří se velikost zarudnutí. Pro vyšetřování kontaktních alergií IV. typu se provádí epikutánní testy. Malé množství alergenu se nanese na testovací náplast, která se přilepí na zdravou kůži zad na dobu 48 hodin. Reakce se odečítá ihned po sejmutí náplasti a po následujících 24 a 48 hodinách.
Krevní vyšetření
V krvi pacienta prokazujeme přítomnost specifických alergických protilátek IgE namířených proti různým alergenům. Dnes je možno vyšetřit specifické protilátky zhruba proti stovkám různým alergenům.
Provokační testy
Podstatou provokačního testu je vyvolat příznaky alergie tím, že vystavíme pacienta kontaktu s podezřelým alergenem. Jestliže reakce vznikne, je to potvrzení toho, že testovaný alergen je příčinou pacientových obtíží.
2. Léčba
Základem je omezení kontaktu s alergenem. Například bývá nezbytné přestěhování domácích zvířat, časté a důkladné luxování, péče o lůžkoviny. Pro pylové alergiky bývá vhodná klimatická léčba v době potíží na horách nebo u moře, kde je posunuté vegetační období. Protože je eliminace kontaktu s alergenem mnohdy nemožná, provádí se tzv. hyposensibilizace a nasazují se léky s protialergickým účinkem.
Cílem hyposensibilizace je snížit přecitlivělost pacienta na diagnostikovaný alergen. Nemocný dostává injekčně nebo v kapkové podobě v pravidelných intervalech a stanovených dávkách roztok alergenu. Je to v podstatě forma anti-alergenového očkování. Léčba je dlouhodobá, obvykle se provádí minimálně 3 roky. Úspěch léčby závisí na správném výběru alergenu, na jeho kvalitě, na vhodném dávkování a na dobré spolupráci lékaře s pacientem.
Léky s protialergickým účinkem
Do této kategorie léků patří antihistaminika a tzv. stabilizátory žírných buněk. Původní léky s antihistaminivým účinkem, tzv. první generace, vykazují i silný sedativní účinek (např. Dithiaden). Nová, druhá generace léků, již tyto vedlejší účinky nemá. Účinek moderních léků nastupuje rychle a trvá až 24 hodin (např. Claritin, Zyrtec, Zodac apod.). Mezi stabilizátory žírných buněk řadíme kromoglykát sodný a nedokromyl sodný. Látky brání uvolňování zánětlivých látek z žírných buněk a eosinofilů (např. Nalcrom). U alergických pacientů se často využívá razantního protizánětlivého účinku kortikosteroidů. Mezi pacienty jsou známy pod respektovaným termínem “hormony”. Využívají se v tabletové, injekční nebo masťové formě. Nebo se dají použít v inhalačních aerosolech či nosních sprejích. Při terapii alergických chorob se používá i řada symptomatických léků. Jsou to léky, které pouze ulevují některým klinickým příznakům. Patří mezi ně např. betamimetika, která působí relaxačně na sevřenou hladkou svalovinu průdušek. U rinokonjunktivitid se zase používají léky se schopností způsobit sevření cév (vasokonstrikci), která se navenek projeví zastavením sekrece a opadnutím otoku podrážděné sliznice (např. Nasivin).
