« Zpět

Alergie

Druhy alergenů | Alergik v rodině | Diagnostika a léčba

Alergii lze chápat jako nepřiměřenou reakci imunitního systému na opakovaný střet s vnějším prostředím, jednotlivé položky jsou označovány jako alergeny.

Původ alergenů je různý, většinou se jedná o běžné látky nacházející se v našem prostředí, jako např. pyl, prach, hmyz, roztoči, plísně, potraviny, kovy, léky.

Příčina narůstajícího počtu alergických chorob není zcela jasná. V posledních letech se veliký důraz klade na zhoršující se prostředí a nevhodný životní styl (špatná strava, kouření, nedostatek pohybu, nadužívání antibiotik, přemíra očkovacích látek). Nepochybně vše probíhá na genetickém podkladě. Děti rodičů, z nichž oba jsou alergici, mají alergická onemocnění až v 80 %.

Alergeny se dostávají do organismu nejčastěji inhalační cestou. Dalším místem jejich průniku je zažívací ústrojí a pokožka. Lze tak předpokládat, že alergické astma nebo alergická konjunktivitida vznikají při kontaktu s inhalačními alergeny a ekzémy při kontaktu alergenů s kůží. Tato úvaha je však nesprávná. Brána vstupu alergenu do organismu většinou nerozhoduje o orgánovém postižení.

O vzniku astmatu, rinitokonjunktivitidy nebo ekzému patrně rozhoduje vrozená orgánová predispozice. Proč do 3.4. roku klinicky dominují potravinové alergeny a proč se vzdušné alergeny prosazují až v pozdějším věku, není dosud jasné. Pravděpodobně záleží na stupni zralosti/vývoji zažívacího traktu, kůže nebo sliznic dýchacího ústrojí.

Druhy alergenů

Pyly

Pylové alergie, tzv. polinózy, mají charakteristicky sezonní charakter. V jarním období dominují pyly dřevin, v létě pyly travin a na podzim pyly vysokobylinných plevelů. Schopnost alergizovat je u různých rostlin různá. Například díky přibývajícím nekultivovaným plochám na sídlištích, kde se daří zejména rostlinám s agresivními pylovými alergeny (pelyněk černobýl, bojínek luční, pýr plazivý, tomka vonná, ovsík vyvýšený apod.) došlo k vzestupu projevů polinózy. Koncentrace pylů v ovzduší je také ovlivněna počasím. Horké, suché počasí napomáhá šíření pylů, stejně jako vítr. Naopak déšť sráží pyly dolů na zem a riziko obtíží snižuje. Monitorování pohybu pylových zrn je obvykle zajišťováno regionálními hygienickými stanicemi a zastřešováno tzv. Pylovou informační službou. Z údajů se sestavuje pylový kalendář. Stejně jako u ostatních alergenů je nutné omezit kontakt alergika s pyly na nejnižší možnou míru. V kritickém období je potřeba omezit větrání na minimum. Krajním řešením je používání obličejových masek.

Informační brožura: rub, líc

Prach

Domácí prach je bohatým zdrojem bytových alergenů. Je tvořen chemickými látkami a biologickým materiálem typu bakterií, plísní, lidských a zvířecích odpadů, roztočů. Pravidelné větrání místností v období příznivého stavu ovzduší vede k regulaci domovní teploty a relativní vlhkosti vzduchu. Tím nepřímo klesá koncentrace alergenů v ovzduší. Stejný účinek má časté vytírání podlah a užívání výkonných vysavačů s kvalitními filtry. Ideální jsou dobře omyvatelné podlahy bez koberců, byty bez záclon a závěsů. Užívání čističek vzduchu na noc také snižuje výskyt prachových alergenů. Prašnost bytového a domovního prostředí závisí na poloze domu, na klimatických a zeměpisných podmínkách, na ročním období, na způsobu vytápění, na vnitřním zařízení bytu, na počtu osob, které domácnost obývají. Jiný je domácí prach ve městě a na venkově.

Roztoči

Hlavním alergenem domácího prachu jsou roztoči. Jsou to drobní členovci podobní klíšťatům asi 0,3 mm velcí a pouhým okem neviditelní. Nejdůležitější jsou dva druhy: Dermatophagoides pteronyssinus a Dermatophagoides farinae. Roztoči se živí lidskými lupy a kožním odpadem. Je jich proto nejvíce v lůžkovinách, kde mají ideální vlhkost, teplo a dostatek obživy. Navíc alergizují i svými výměšky, kterými znečišťují prostředí. Zdrojem roztočů v přírodě jsou zvířata, ptáci, včetně holubů, slepic a kanárků. Výskyt roztočů v průběhu roku má dva vrcholy. Prvním je období mezi srpnem a říjnem, druhý trvá od února do března. Alergen roztočů je poměrně velký a těžký a vznáší se ve vzduchu pouze několik minut po rozvíření. Nejvíce rozvíříme roztoče vysavači staršího typu, které nemají účinné filtry. Výskyt roztočů lze omezovat vhodnými úpravami interiéru: žádné koberce, záclony, čalouněný nábytek, častá výměna lůžkovin (každých 14 dní) a jejich praní v horké vodě na 60°C. Nebezpečné jsou plyšové hračky. Obsah roztočů lze kromě praní snížit i tím, že se nechají přes noc vymrznout v mrazničce. Peří v polštářích a pokrývkách je nutné nahradit jinými materiály, jako např. dutými vlákny, které se dají prát a poskytují roztočům méně příznivé podmínky. Často jsou opomíjeny alergeny švábů. Je na ně potřeba myslet při celoročních problémech alergiků z městských aglomerací.

Informační brožura: rub, líc

Hmyz

Projevy přecitlivělosti na hmyzí jed bývají někdy velmi vážné a v některých případech mohou ohrožovat život (generalizované edémy, astmatický záchvat, anafylaktický šok). Přecitlivělost se projevuje nepřiměřeně velkými lokálními edémy (otoky) a kopřivkou se svěděním. Jedy obsahují nejen alergeny, ale i složky toxické, které mohou vyvolat šok přímým působením na krevní oběh a nervový systém. Nemocní s přecitlivělostí na včelí nebo vosí jed musí být předáni do péče alergologa. Osoby s přecitlivělostí na hmyzí bodnutí musí být vybaveny pohotovostním balíčkem, který obsahuje injekci adrenalinu a antihistaminika.

Informační brožura: rub, líc

Plísně

Plísně se vyskytují jak v domácím, tak ve vnějším prostředí. Spóry mikrohub (mikromycet), jak se správně „plísně“ nazývají, jsou menší než pylová zrnka (řádově měří jen několik mikrometrů). Proto se snadno dostávají až do periferních průdušinek a vyvolávají obávané astma. Plísně potřebují teplo a vlhko, proto vynikají zejména na podzim, kdy opadává listí a tlejí rostliny. Rizikovým prostředím jsou nevětrané chaty a chalupy, přízemní nebo podkrovní byty se špatnou izolací. Sporadicky byly popsány alergické reakce na „velké“ houby, žampiony. Z potravinářských zdrojů je nejnebezpečnější plíseň sýru niva. Na plíseň jako hlavního vyvolavatele alergií začneme pomýšlet při obtížích, které se zhoršují při vlhkém počasí nebo jsou vyprovokovány pobytem ve vlhkých a obtížně větratelných místnostech. Celosvětově nejzávažnější jsou houby Alternaria, Cladosporium, Fusarium a Botritis. Spóry mikrohub vykazují značnou variabilitu, která znesnadňuje diagnostiku alergenu a tím i imunoterapii.

Informační brožura: rub, líc

Zvířata

Kočičí alergeny ze slin nebo kůže představují velké nebezpečí. Jsou velmi malé a lehké, navíc mají dlouhou životnost. Alergen kočky přetrvává v domácím prostředí až 6 měsíců po odstranění zvířete z bytu. Lépe je kočku do domácnosti alergika vůbec nepořizovat. Psí alergeny pocházejí ze slin, kožních šupin a moče. Kupodivu nepochází z chlupů. Není tak rozdíl mezi dlouhosrstými a krátkosrstými psy. Alergeny drobných hlodavců, jako je křeček, morče, myš, krysa a potkan, jsou také častou příčinou alergizace dětí. Alergenem je srst a moč.

Informační brožura: rub, líc

Potraviny

Mezi rizikové potraviny patří především bílkovina kravského mléka a vaječný bílek. V rámci prevence se proto doporučuje rizikovým dětem výhradní kojení minimálně 6 měsíců. Doporučuje se, aby se těmto bílkovinám vyhýbala již těhotná žena v druhé polovině těhotenství. I v dalším průběhu života mají potravinové alergeny význam. Mezi ostatní potraviny, které působí alergické projevy, patří ryby, lískové a vlašské ořechy, mrkev, celer, ovoce, mouka, maso, kakao a řada dalších potravin nebo koření. U některých jedinců s potravinovou alergií stačí k vyvolání příznaků pouhá příprava jídla. Na vzniku potravinové alergie se podílí i konzervační látky (kyselina benzoová, chinin, bifenyly, nitrit sodný). Některé druhy zeleniny (křen, zelí, ředkvičky, kapusta), případně pochutiny pikantní omáčky, některé hořčice. (Tyto pochutiny se nachází v řadě jídel vyráběných průmyslově. Po natrávení uvolňují tzv. acylizothiocyanáty, které vyvolávají řadu netypických klinických příznaků jako zvýšenou únavu nebo bolesti hlavy.) Astma bronchiale, rýma nebo alergický zánět spojivek bývají často způsobeny požitím potravin bohatých na tyramin nebo histamin (např. banány, sýry, ryby, červené víno). Alergie na některé ovoce či zeleninu se může projevit svěděním a otokem rtů a patra, někdy dochází k opakované tvorbě aftů. Šok bývá pozorován u některých jedinců po požití ryb nebo burských oříšků.

Informační brožura: rub, líc

Léky

Alergie na léky se může projevit v kterémkoliv věku. Většinou se objeví na kůži ve formě kopřivky, ekzému nebo úporného svědění. Občas se ale mohou objevit i příznaky rinokonjunktivitidy či astmatu. Nejzávažnější reakcí je anafylaktický šok. U léků se mohou v praxi uplatnit všechny čtyři typy alergických reakcí. Časná alergická reakce, typ I, je pozorována na peniciliny, gentamycin, myorelaxancia, barbituráty, opiáty, chinin, inzulín apod. IV. typ, oddálený, se manifestuje při kontaktu se sulfonamidy, streptomycinem nebo penicilinem. (Méně známý II. typ se projevuje úbytkem červených krvinek, destiček nebo bílých krvinek. Typ III se vyskytuje např. po aplikaci transfúze krve. Je často znám pod termínem „sérová nemoc“.)

Kovy

Kovy vyvolávají často kontaktní ekzém. Jedná se o alergickou reakci IV. typu. Patří mezi silné a časté alergeny. Nejvýznamnější jsou sloučeniny chromu, niklu, rtuti, kobaltu a platiny.

Alergik v rodině

Alergický pacient vyžaduje zvláštní pozornost, která zasahuje do života všech členů rodiny. V prvé řadě je nutné zabránit rozvoji alergického zánětu souborem opatření, která snižují riziko kontaktu pacienta s alergenem.

Základem je vytvoření bezalergenového prostředí:

  • odstranit koberce, závěsy, záclony, kožešiny a jiné "zdroje" prachu

  • často vytírat podlahy na vlhko, používat kvalitní vysavače, často prát lůžkoviny

  • samozřejmostí je polštář a peřina pro alergiky s možností praní na minimálně 60 °C

  • nekouřit a používat čističky vzduchu

  • dostatečně větrat místnosti

  • nechovat domácí zvířata

  • občasné zmražování plyšových hraček (hubení roztočů)

Svá specifika má školní prostředí. Pedagog by měl být dostatečně informován o nemoci dítěte a měl by umět na případné náhlé zhoršení nemoci reagovat. Také ve škole je nutné vyhýbat se kontaktu se známými spouštěči (např. prach, srst, plísně). I o nich je třeba pedagogy informovat.

U dospělých alergiků je třeba respektovat alergeny a přizpůsobit se vhodným výběrem zaměstnání.

Léčba alergií je dlouhodobá, ne-li doživotní, a vyžaduje dobrou spolupráci rodiny, pacienta a lékaře. Důležité je nemoc přijmout, nepoddat se jí, naučit se s ní žít. Jakmile přijme alergik svou chorobu a přizpůsobí jí svou životosprávu, denní režim včetně aktivního i pasivního odpočinku, dojde k vybudování spoluzodpovědnosti za vlastní zdravotní stav a zpravidla ke stabilizaci obtíží.

Diagnostika a léčba

1. Vyšetření

Velmi důležitá je podrobná anamnéza. Přítomnost alergie u rodičů nebo člena v rodině zvyšuje pravděpodobnost výskytu alergického onemocnění. V osobní anamnéze je nutné pátrat po závažnějších nemocech, reakcích na léky, přítomnosti implantátů (např. stomatologických), projevech alergických chorob v dětství. Důležitá je pracovní anamnéza. Při pátrání po alergenu se zaměřujeme na popis příznaků a okolností, za kterých alergické projevy vznikají, zvyky, způsob života, školní, pracovní prostředí, volný čas, životní prostředí – byt, dům, nejbližší okolí bydliště.

Kožní testy

Doplňují podezření na alergii. Provádějí se na alergologickém pracovišti. Nejvíce je v povědomí tzv. prick-test (skarifikační/škrábací). Na kůži se kápne alergen a jemným hrotem o délce 1 mm se provede na kapce vpich. Reakce se odečítá za 15 minut. Měří se velikost zarudnutí. Pro vyšetřování kontaktních alergií IV. typu se provádí epikutánní testy. Malé množství alergenu se nanese na testovací náplast, která se přilepí na zdravou kůži zad na dobu 48 hodin. Reakce se odečítá ihned po sejmutí náplasti a po následujících 24 a 48 hodinách.

Krevní vyšetření

V krvi pacienta prokazujeme přítomnost specifických alergických protilátek IgE namířených proti různým alergenům. Dnes je možno vyšetřit specifické protilátky zhruba proti stovkám různých alergenů.

Provokační testy

Podstatou provokačního testu je vyvolat příznaky alergie tím, že vystavíme pacienta kontaktu s podezřelým alergenem. Jestliže reakce vznikne, je to potvrzení toho, že testovaný alergen je příčinou pacientových obtíží.

 2. Léčba

Základem je omezení kontaktu s alergenem. Například bývá nezbytné přestěhování domácích zvířat, časté a důkladné luxování, péče o lůžkoviny. Pro pylové alergiky bývá vhodná klimatická léčba v době potíží na horách nebo u moře, kde je posunuté vegetační období.

Protože je eliminace kontaktu s alergenem mnohdy nemožná, provádí se tzv. hyposensibilizace a nasazují se léky s protialergickým účinkem. Cílem hyposensibilizace je snížit přecitlivělost pacienta na diagnostikovaný alergen. Nemocný dostává injekčně nebo v kapkové podobě v pravidelných intervalech a stanovených dávkách roztok alergenu. Je to v podstatě forma anti-alergenového očkování. Léčba je dlouhodobá, obvykle se provádí minimálně 3 roky. Úspěch léčby závisí na správném výběru alergenu, na jeho kvalitě, na vhodném dávkování a na dobré spolupráci lékaře s pacientem.

Léky s protialergickým účinkem

Do této kategorie léků patří antihistaminika a tzv. stabilizátory žírných buněk. Původní léky s antihistaminivým účinkem, tzv. první generace, vykazují i silný sedativní účinek (např. Dithiaden). Nová, druhá generace léků, již tyto vedlejší účinky nemá. Účinek moderních léků nastupuje rychle a trvá až 24 hodin (např. Claritin, Zyrtec, Zodac apod.). Mezi stabilizátory žírných buněk řadíme i kromoglykát sodný a nedokromyl sodný. Látky brání uvolňování zánětlivých látek z žírných buněk a eosinofilů (např. Nalcrom).

U alergických pacientů se často využívá razantního protizánětlivého účinku kortikosteroidů. Mezi pacienty jsou známy pod respektovaným termínem “hormony”. Využívají se v tabletové, injekční nebo masťové formě. Nebo se dají použít v inhalačních aerosolech či nosních sprejích.

Při terapii alergických chorob se používá i řada symptomatických léků. Jsou to léky, které pouze ulevují některým klinickým příznakům. Patří mezi ně např. betamimetika, která působí relaxačně na sevřenou hladkou svalovinu průdušek. U rinokonjunktivitid se zase používají léky se schopností způsobit sevření cév (vasokonstrikci), která se navenek projeví zastavením sekrece a opadnutím otoku podrážděné sliznice (např. Nasivin).

Sponzoři